Martin Watt

Původní články v anglickém jazyce jsou na webových stránkách autora.

Mnoho let je k dispozici veliké množství vědeckých informací k tématu esenciální oleje a bezpečnost. Spousta esenciálních olejů se už více než 100 let používá jako složky: léčiv, jídla, pití, parfémů, kosmetiky, mýdel, čistících prostředků, svíček, průmyslových prostředků apod. Protože se esenciální oleje používají v nejrůznějších odvětvích, tak se různé instituce z celého světa zajímaly o bezpečnost olejů ve většině svých nejběžnějších výrobků.

Zdroje informací

WHO zveřejňuje studie o nejvyšších doporučených dávkách v potravinách. Jejich postoje se mění a čas od času vydají novou zprávu. Evropská rada vydává podobné směrnice. FDA ve Spojených státech má seznam složek jídla obsahující esenciální oleje, které mají statut GRAS. Většina států má vlastní legislativu, která reguluje nejnebezpečnější oleje, v UK je to Medicines act 1968 (viz dále).

Jak takové organizace vyhodnocují, zda takový olej je anebo není bezpečný? Mají mnoho zdrojů a pokud si nejsou jistí, tak vezmou v potaz nezávislé studie. Mnoho esenciálních olejů bylo na seznamu součástí národních lékopisů na přelomu století, protože se běžně používaly při přípravě léčiv. Nicméně dále proběhlo velké množství dalších vědeckých výzkumů, hlavně na univerzitách celého světa. Některé z těchto prací probíhaly pro regulační orgány a některé experimenty pro nezávislé akademické studie.

Nejlepším relevantním zdrojem informací je R.I.F.M. (Research Institute for Fragrance Materials) a jejich sesterská organizace I.F.R.A. (International Fragrance Research Association). Tyto organizace sbírají data různými způsoby: shromažďují vědecké informace a vyhodnocují je, členské společnosti jim nahlašují nežádoucí reakce na vonné materiály a pokud je to potřeba, tak asociace na oplátku členům rozesílá oznámení o varování ohledně složek. Více než 30 let tyto organizace zveřejňují svá zjištění v podobě monografií o bezpečnosti esenciálních olejů v časopise s názvem Food and Chemicals Toxicity.

Organizace obchodu s vonnými látkami odvádějí skvělou práci tím, že shromažďují data z nejrůznějších zpráv o nežádoucích reakcích a o testování zěchto materiálů v dermoklinikách celého světa. Trh aromaterapie nemá žádný takový systém, který by monitoroval nežádoucí účinky materiálů, které užívají.

Právní aspekty

Než se pustíme do známých rizik užívání esenciálních olejů, měli bychom se podívat na stávající právo, které se týká prodeje a dodávky esenciálních olejů.

Podle práva UK a EEC je přestupkem uvést na trh produkt, pokud známe rizika, která by mohla vzniknout nesprávným nebo nevhodným užíváním produktu. To je pravda, pokud nejsou přiložena k produktu „patřičná varování“. Někteří obchodníci však stále tuto část zákona na ochranu spotřebitele ignorují. „Patřičná varování“ jsou tím hlavním problémem. Není nic špatného na tom prodávat spoustu našich nejnebezpečnějších olejů pro nekontaktní užití, t.j. v difuzérech, pot pouri, svíčkách, apod. Nicméně je bezcharakterní a pravděpodobně nelegální nevarovat lidi, že by se tyto produkty neměly dostat do kontaktu s kůží.

Je potřeba přehodnotit, jaký má být správný právní postoj profesionála, který používá subtance se známými riziky v rámci aromaterapeutického ošetření. Protože pokud terapeut takovou látku použil a jeho klient měl nějaké vedlejší účinky, tak takový klient by byl v případném soudním sporu v silné pozici. V případě, že největší výzkumná organizace jako RIFM už celé roky dává největším společnostem užívajícím vonné složky instrukce takový materiál nepoužívat, pak v takových případech by mohl soud vidět jako nerozumné, že kvalifikovaný aromaterapeut použil olej „nesprávným způsobem“. V tomto případě mluvím o materiálech jako je lisovaný bergamot, který může způsobit silné kožní reakce, pokud ho použije někdo ve wellness klubu, kde se po ošetření půjde slunit. Je také velice pravděpodobné, že pokud to provede terapeut, tak jeho pojišťovna by nejspíše odmítla hradit výlohy spojené se škodami.

Zakázané oleje a oleje s omezeným užitím

Jediné esenciální oleje, které je zakázáno prodávat veřejnosti v UK podle Medicines Act 1968 jsou: Chenopodium - American wormseed (Chenopodium Ambrosioldes), jalovec chvojka (Juniperus sabina) a krotonový olej (Croton tiglium). Tyto oleje se smí prodávat jen lidem lékařských profesí z licencovaných farmaceutických zařízení.

Dalším olejem, který je „prakticky“ zakázaný v kosmetických produktech je sassafras. Tím „prakticky“ zakázaný je myšleno to, že E.E.C. povoluje safrol v produktech pouze v množství 100ppm. Protože celý sassafrasový olej obsahuje asi 870 000 p.p.m. safrolu, asi těžko byste takový olej naředili v aromaterapii do bezpečného a LEGÁLNÍHO ředění pro užití.

Země Evrospké unie se zásadně liší v tom, jaké esenciální oleje se mohou nebo nemohou prodávat a jak se smějí používat. Nicméně jakmile se olej dostane do formulace nějakého produktu, tak se legislativa téměř standardizuje.

Nežádoucí účinky

3 hlavní druhy nežádoucích účinků, které se mohou vyskytnout při použití esenciálních olejů na kůži jsou:

1. Podráždění. Jedná se o proces, kdy určitá látka přichází do kontaktu s pokožkou a způsobuje podráždění, projevující se od mírného svědění až po popáleniny. Důležitou věcí je, že jakmile je látka odstraněna a probíhá uzdravení, neměly by nastat žádné další problémy.

2. Senzibilizace. Je mnohem závažnější situace než podráždění. Jakmile je látka nanesena na kůži, může způsobit trvalé změny v imunitním systému podobným způsobem jako očkování. Při prvním použití se nemusí pozorovat žádné nežádoucí účinky. Avšak tělo bylo senzibilizováno a v budoucnu použitá stejná nebo podobná látka může vyvolat nějakou reakci. Může se opět projevit jen mírným svěděním nebo může způsobit anafylaktický šok. Nicméně anafylaktický šok z aromaterapie téměř neznáme. Senzibilizace je v aromaterapii něco, na co bychom měli stále dávat pozor. Pokud zaznamenáte po použití esenciálního oleje nebo absolue dráždivý pocit nebo pocit pálení nebo se vyskytne skvrnitá podrážděná kožní vyrážka, nesmí být tento olej nebo chemicky podobné látky znovu používány. Tento typ reakce se mnohem častěji objevuje u terapeutů než u jejich klientů.

3. Fotosenzitizace (někdy označována jako fototoxicita). To je místo, kdy látka přicházející do styku s pokožkou může reagovat s ultrafialovým světlem. Tato reakce může způsobit cokoli od mírných hnědých skvrn až po pálení pokožky. Stav může být velmi dlouhodobý a pokaždé, kdy je kůže vystavena ultrafialovému světlu, může se tento stav opakovat. Je nesmírně důležité pamatovat na to, že ultrafialové světlo způsobuje problém, který může nastat i v i v relativně zatažených dnech. A proto to není, jak mnozí autoři aromaterapie tvrdí, způsobeno pouze přímým slunečním světlem. Hlavním esenciálním olejem, který se v tomto ohledu vyvaruje, je bergamot. Kvalita známá jako FCF je bezpečná.

Různá uváděná tvrzení nežádoucích účinků

Těhotenství. Téměř všechna tvrzení v aromaterapeutických knihách o tom, že by se v těhotenství neměly používat určité oleje, jsou neopodstatněné. Mnoho takových tvrzení není založeno na příslušném esenciálním oleji, ale pochází z tradičně uváděných účinků ve vodě rozpustných rostlinných extraktů, které se užívají vnitřně. Takové výtažky se často zcela liší od stejného esenciálního oleje. Faktem je, že nejběžnější esenciální oleje jsou povoleny jako potravinářské příchutě. Kdyby existovaly nejmenší důkazy o tom, že by používání esenciálních olejů externě představovalo jakoukoli hrozbu pro zdraví plodu, pak by příslušné oleje již dávno byly zakázány právními předpisy.

Pokud by někdo v těhotenství trpěl vážnou ranní nevolností, pak vůně něčeho jako je olej z máty peprné nebo z máty kadeřavé (Menthaspicata) může dobře zmírnit nevolnost. V případě ustavičného zvracení je mnohem pravděpodobnější, že implantovaný plod se uvolní z traumatických svalových kontrakcí dělohy, než z účinků inhalace JAKÝCHKOLI esenciálních olejů.

Během těhotenství by se mělo vyhýbat olejům z břízy a libavky (wintergeen). Důvodem je, že hlavní chemikálie se snadno vstřebávají kůží. Vysoká hladina tohoto množství v krevním oběhu není v těhotenství žádoucí.

Šalvěj muškátová(Salvia sclarea) je při normálním těhotenství naprosto bezpečná, ale měl by se jí vyhnout každý, kdo měl v minulosti spontánní potraty.

Hlavní kontraindikací při používání esenciálních olejů během těhotenství je zvýšená možnost způsobení podráždění kůže. V pozdním těhotenství je docela běžné, že se kůže stane velmi svědivá a někdy i zanícená. Za takových okolností mohou esenciální oleje při masáži nebo v lázni stav zhoršit.

Epilepsie. Neexistují žádné dobré vědecké důkazy o tom, že konkrétní esenciální oleje mohou vyvolat epileptický záchvat. Ve skutečnosti je dobře zdokumentováno, že jakýkoliv silný zápach může iniciovat takový útok. Na druhé straně některé testy naznačily, že tradičně relaxační oleje mohou snížit výskyt ataků.

Vysoký nebo nízký krevní tlak. Bylo zveřejněno jen málo vědecky ověřených studií, které byly provedeny po externím použití olejů na člověku, kdy byl sledován krevní tlak. Neexistují žádné prokázané případy, že by někdo měl zvýšený krevní tlak díky použití aromaterapie. Spíše je pravděpodobné, že příjemná relaxační masáž nebo použití olejů jako pokojové vůně sníží vysoký krevní tlak způsobený stresem.

Použití podle data na lahvích nebo obalech

Jedná se o důležitý bezpečnostní údaj, který je třeba vzít na vědomí. Některé esenciální oleje, zejména ty, které pocházejí z citrusových a borovicových rodin, jak stárnou, vytvářejí složky, které senzitivizují kůži. Bez analýzy nemůžeme určit, jak rychle oleje stárnou. Proto obecně doporučuji, aby lidé nepoužívali tyto oleje na kůži po uplynutí 6 měsíců. Mohou být samozřejmě i nadále používány pro účely pokojové vůně. Uchovávání takových olejů za optimálních podmínek, například v uzavřených nádobách v chladničce, zpomalí chemické změny v oleji.

Použití málo známých "chemotypů" a zcela netestovaných esenciálních olejů.

Drtivá většina našich nejběžnějších esenciálních olejů je osvědčená a testována a byla zjištěna úroveň bezpečnosti. Nicméně, když aromaterapeuté používájí oleje, jejichž bezpečnost nebyla dostatečně zjištěna, vlastně používájí své klienty jako nějaký experiment. Není-li klientovi sděleno, že bezpečnost takových olejů je neznámá, pak je to jistě neetické a mohlo by se stát, že by terapeut čelil i právním výzvám, pokud by se něco stalo.

O mnohých "netestovaných" olejích lidé říkají, že byly "tradičně používány". Když je však toto tvrzení pečlivě zkontrolováno, často se vyskytuje chybně. Důvodem je to, že tradičně se používala BYLINA, ne olej. Bylinné přípravky obsahují úplně odlišné chemikálie, které mají často odlišné působení než ty, které se vyskytují v destilovaném oleji ze stejné rostliny. Proto tzv. "tradiční" použití nemusí mít žádný reálný základ.

Existují některé sloučeniny vyskytující se v esenciálních olejích, které mohou způsobit senzibilizační reakce, i když se vyskytují pouze v několika částech na milion. Proto chemická analýza větších sloučenin vyskytujících se v oleji nemůže poskytnout spolehlivou představu o jeho bezpečnosti. Zkoumání významných chemických látek v nějakém oleji k posouzení účinnosti a bezpečnosti je velkou chybou, ale tvoří velkou část učení některých učitelů aromaterapie. Tento problém pochází převážně od některých známých francouzských terapeutů. Kdyby bylo možné posuzovat bezpečnost takovými prostředky, pak by velké organizace specializující se na bezpečnost nemusely utratit miliony na pokusech na zvířatech a na člověku.

Jak se provádí testování

Testování toxicity se provádí na zvířatech, není povoleno na člověku, protože se tomu říká vražda! Většina testů byla provedena počátkem 70. let. Testování esenciálních olejů a jejich složek na zvířatech však stále příležitostně probíhá, a to zejména na univerzitách. Toxicita některých olejů u člověka byla zdokumentována z minulých případů otravy.

Nežádoucí účinky na kůži. Některé z těchto testů byly prováděny na zvířatech, ale závěrečné testování bylo prováděno na lidech. Tyto druhy testů jsou stále prováděny na dobrovolných panelech lidí. Navíc, specializované dermakliniky po celém světě testují sloučeniny vůní. Tyto výsledky jsou často publikovány v mezinárodních dermatologických časopisech a doplňují bohaté znalosti o vedlejších účincích silic.

Některé esenciální oleje, na které byste měli být opatrní.

Následující seznam je neúplný, protože dochází k nekonečnému toku "nových" olejů, které jsou uváděny do aromaterapie. Je běžné, že vědci nalezli v některých "nově objevených" olejích velmi dobré terapeutické vlastnosti. Tito vědci se pak objeví na mezinárodních konferencích, aby mluvili o svých zjištěních. Další věc samozřejmě je, že každý chce koupit tento nový kouzelný olej. Nikdo, včetně vědců, kteří se zabývají touto problematikou, neberou v potaz to, aby se zamysleli nad možnými vedlejšími účinky tohoto nádherného nového objevu. Bohužel, až do chvíle, než si některý člověk ublíží, tak se začně uvažovat nad testováním bezpečnosti. Proto je lepší držet se těch olejů, jejichž bezpečnost byla dobře zdokumentována.

• Ammi visnaga. Nejsou známy žádné formální studie o bezpečnosti.
• Benzoin resinoid a olej - dobře zdokumentovaný senzibilizátor. RIFM doporučuje, aby se ve spotřebitelských produktech používaly pouze zpracované stupně s odstraněnými alergeny. Tyto stupně však nejsou obecně dostupné prostřednictvím dodavatelů aromaterapie.
• Bergamotový olej lisovaný – potenciální fotosenzibilizátor, podívejte se na „Fotosenzibilizaci“.
• Calamusový olej. Potenciální karcinogen a je zakázaný v kosmetice.
• Catnip (Nepeta). Nejsou známy žádné formální studie o bezpečnosti.
• Skořicový olej z kůry. Extrémně silně dráždivý a jeden z nejhorších senzibilizátorů.
• Marocký heřmánek. Často označován jako "heřmánkový olej". Tento olej neprošel Mezinárodně přijatelným bezpečnostním testem.
• Copaiba nebo copahu. Může vyvolat senzibilizační reakce, pokud je olej starý a zoxidovaný.
• Eukalyptové chemotypy. Jediné typy, které byly testovány, jsou typy E. globulů a E. citriodora.
• Inula graveolens. Příbuzný druh; Inula helennium - olej z kořene, je jedním z nejnebezpečnějších esenciálních olejů. Není známo, jestli odrůda graveolens obsahuje stejné senzibilizační činidla. Proto, dokud nebude provedeno oficiální testování, je nerozumné používat tento olej na kůži.
• Kanuka. Tento olej neprošel Mezinárodně přijatelným bezpečnostním testem.
• Manuka. Tento olej neprošel Mezinárodně přijatelným bezpečnostním testem.
• Meduňka (Melissa officinalis). Tento olej neprošel Mezinárodně přijatelným bezpečnostním testem.
• Niaouli. Tento olej neprošel Mezinárodně přijatelným bezpečnostním testem.
• Peru balsam – velmi silný senzibilizátor. RIFM doporučuje „nepoužívat jako vonnou složku.“
• Ravensara aromatica a další oleje z ravensary. Žádný z těchto olejů neprošel formální bezpečnostní zkouškou. Zdá se, že na trhu existuje značné množství průmyslově vyrobeného oleje, což jeho důvěryhodnosti nepomáhá a činí jejich bezpečnost podezřelou.
• Chemotypy rozmarýnu. Testován byl pouze typ cineol.
• Routa (Ruta graveolens)– extrémně silný fotosenzibilizátor a senzibilizátor.
• Sassafras. Množství tohoto oleje je v kosmetických výrobcích v Evropě omezen na tak nízkou úroveň, že účinně zakazuje jeho používání. Důvodem je to, že testy ukázaly, že by mohl být karcinogenní.
• Nard. Tak, jako jeho bratranec kozlík, neprošly tyto oleje mezinárodně akceptovatelným bezpečnostním testováním.
• Aksamitník (Tagetes minuta) /někdy mylně popisován jako měsíček/-silný fotosenzitizér. RIFM uvádí, že hladina s žádným účinkem je 0,05%. Takže použít takový olej na kůži, která bude vystavena slunci, by bylo bláhové.
• Vratič (Tanacetum vulgare) - extrémně toxický, s žádným užitím v aromaterapii.
• Chemotypy tymiánu. Testovaly se jen běžné fenolové typy.
• Kozlík lékařský. Nebyla provedena Mezinárodně přijatelná bezpečnostní zkouška na nepříznivé účinky na pokožku, i když byla testována toxicita.
• Verbena olej - extrémně silný senzibilizátor - doporučený RIFM "není určen k použití jako vonná složka". Velké procento nežádoucích kožních reakcí se zaznamenává z testování celé řady verbenových olejů. Zdá se také, že na trhu existuje značné množství ručně vyrobeného oleje, což činí jejich bezpečnost podezřelou.
• Wormseed (Chenopodium) - extrémně toxický. Tento olej je ve Spojeném království zakázán z důvodu nahlášených úmrtí z jeho spotřeby v minulosti.
• Řebříček. Další esenciální olej, který nebyl podroben formálnímu testování na bezpečnost.

Pokud někdo vidí takové oleje v prodeji bez příslušných varování, měli byste prodejci sdělit, že oleje nejsou bezpečné, nebo bezpečnost není známa. Často to možná ani neví, a možná se spoléhali na znalosti výhradně z populárních aromaterapeutických románů nebo z některých těch špatných školení a kurzů kolem.

Mnoho podrobnějších informací o bezpečnosti je k dispozici v novém vydání knihy z roku 2015 "Essential Oil Safety" od Roberta Tisseranda; Můžete ji najít na Amazonu, nebo jít na webové stránky autora odkazující v názvu knihy.

Zdroj:

Martin Watt www.aromamedical.org

http://www.agoraindex.org/index.html

https://twitter.com/AGORAAroma

Se svolením autora přeložila Česká aromaterapeutická společnost.

Martin Watt je vynikající autor, konzultant aromaterapie, učitel, kvalifikovaný fytoterapeut a masér. Specializuje se na aromaterapii a esenciální oleje. Martin zasvětil celé roky bádání v oboru rostlinném lékařství, znovuobjevoval znalosti, které byly pohřbeny v refernčních knihovnách a především se zabýval vyhledáváním vědecké literatury k otázce užití a bezpečnosti esenciálních olejů. Všechny tyto informace použil k vytvoření uznávaných obchodních referenčních příruček a výukových materiálů. Martin je proslulý tím, že odmítá mýty v aromaterapii.