Tony Burfield

Esenciální olej je:

• Těkavý olej vyrobený destilací pomocí páry, vody a páry, či vody z rostlinné suroviny. Z par v destilační soustavě vzniká vodní kondenzát a esenciální olej. Vodní a olejová část je nakonec oddělena (obvykle gravitačně).   
• Oleje ze slupek citrusů jsou sice stále označovány jako esenciální oleje, ale získávají se mechanickým lisováním za studena z citrusových slupek.  
• V praxi se některé " esenciální oleje" vyrábějí také destilací oleo pryskyřic a absolutů.

Během destilačního procesu mohou být esenciálním oleje postupně oddělovány (od suroviny) ve specializované separační destilační nádobě (obvykle tzv. florentinské), kterou lze dále přizpůsobovat pro destilaci olejů lehčích či těžších než voda. Po samotné destilaci je obvykle nutné olej vysušit přes inertní materiál, jako je bezvodý síran sodný.

Esenciální oleje mohou být obsaženy v různých částech rostlin (dřevo, kůra, list, stonek, květ, květenství, plod, atd.) v koncentracích v rozmezí od tisícin procenta až po celá procenta. Olej je často obsažen v orgánech, které je vytvářejí, v buňkách, kanálcích, dutinách, glandulárních trichomech, atd. Výnos esenciálních olejů ze semen bývá často vysoký – řádově v desítkách procent – ale u většiny ostatních surovin se rozsah pohybuje řádově v desetinách či jednotkách procent.    

Esenciální olej není:

• Látka získaná pomocí rozpouštědla (kdy rozpouštědlo může obsahovat kysličník uhličitý, benzen, toluen, líh, hexan, atd.)
• Látka získaná suchou destilací. Viz níže (*).
• Látka získaná molekulární destilací

Termín esenciální olej se tedy nevztahuje na látky získané extrakcí pomocí kysličníku uhličitého. Na trhu jsou bohužel některé výrobky označovány jako esenciální oleje, přestože jimi ve skutečnosti nejsou a jedná se o další produkty - rezinoidy, absoluty etc.

Mýty o esenciálních olejích:

a) esenciální oleje získané z přírodních materiálů nejsou uměle vyrobené látky

Esenciální oleje izolované destilací pomocí páry se svým složením liší od přírodních olejů obsažných ve žlázách rostlin. Destilace pomocí páry vyvolává chemické reakce, které vytvářejí umělé chemické látky – artefakty. Některé takto uměle vyrobené chemické látky mají příznivé účinky, např. tvorba chamazulenu během parní destilace heřmánkového oleje. Účinky jiných látek naopak tak příznivé nebývají, např. během destilace oleje ze šalvěje muškátové dochází k hydrolýze linalyl acetátu. 

Velmi málo, pokud vůbec nějaké, esenciální oleje projdou teplotními podmínkami parní destilace nezměněny. Některé destilační techniky mohou, za jistých podmínek, poškozovat původní sloučeninu méně (např. pomocí hydrodifúze – něco jako obrácená parní destilace, kde do nádoby se surovinou pára vstupuje ze shora a kde olej a kondenzát vycházejí spodem – můžeme vyrobit oleje s vyšším obsahem esterů – tedy méně poškozené hydrolýzou způsobenou vysokou teplotou).   

b) esenciální oleje jsou přírodní látky a nejsou průmyslově zpracovány 

Ve skutečnosti po destilaci na polích se mnohé surové oleje následně rektifikují, aby se zlepšila jejich vůně a zachovaly se jejich vlastnosti a někdy také je jim upraveno zabarvení a vzhled, případně snížena jejich vlhkost. Příklady zde zahrnují olej Litsea cubeba, eukalyptové oleje a další.

Někdy může obchodní společnost upravit olej, který by za normálních okolností nebyl dále zpracován, aby se dosáhlo specifické výrazné vůně. Další oleje mohou vyžadovat specifický způsob zpracování, např. dementolizace /odstranění mentolu  během zpracování surového tuhého peprmintového oleje, kdy je přírodní mentol izolován a prodán jako samostatný výrobek, zatímco zbývající (nyní již tekutý) peprmintový olej jako výrobek další.   

c) esenciální oleje destilované pro aromaterapeutické účely jsou „lepší“, protože jsou destilovány po delší dobu a za šetrnějších podmínek.

Delší dobou destilace můžeme sice získat úplnější olej ze zpracovávané suroviny, ale na druhou stranu může delší doba destilace vést k akumulaci více nečistot, než destilace obvyklá. Je to zvláštní, ale zdá se, že látky vzniklé delší destilací voní lépe, protože někdy u olejů, které obsahují více složek, vnímáme, že taková vůně má důmyslnější, sofistikovanější strukturu, je plnější, má výraznější charakter a možná je i o trochu příjemnější. Ostatně i výraz „destilace za šetrnějších podmínek“ nedává příliš smysl – jak „šetrně“ působí teploty nad bodem varu na rostlinnou tkáň? Další důležitý faktor, na který se u destilace využívající přímý zdroj tepla zapomíná je, že v místě styku nádoby se zdrojem tepla bývají teploty vyšší, než ve zbytku nádoby. Destilovaná rostlinná surovina, která se takových horkých míst dotýká, se může uvnitř nádoby spálit a vytvořit nechtěné pachy.

Jak se dále ukázalo, až do mezního bodu nejsou vyšší teploty nutně škodlivé pro éterické oleje samy o sobě. Byla prokázána podkritická extrakce rostlinných materiálů (Clifford a kol., 1999), která byla aplikována na poupata hřebíčku a rozmarýnový olej. V druhém případě extrakční technika, prováděná při teplotě 150° C  poskytla o něco lepší výnosy, než parní destilace a poskytla i extrakt bohatší na okysličené materiály. Výhoda parní destilace spočívá v relativně levném zpracování u základních postupů, a také, že vlastnosti takto vyrobených olejů jsou dobře známy. Nová metoda, kterou je podkritická vodní extrakce, může nakonec nahradit parovodní destilaci.  

d) Analýza pomocí plynové chromatografie (GC-MC) a hmotnostní spektrometrie dokáže dokonale odhalit složení esenciálních olejů. 

GC-MS je jedna z nejlepších dostupných technik, kterými dokážeme určit jednotlivé složky esenciálních olejů. Při správném použití je s GC-MS možné snadno rozpoznat a identifikovat hlavní složky esenciálních olejů a poskytnout nějaké údaje o kvalitě a pravosti oleje. I tato technika má však svá omezení. Mnoho menších složek esenciálních olejů (<0.01%) nelze zjistit přístroji GC, ale přesto je lze silně vnímat čichem. Dobře to ilustrují aromagramy (které jsou vytvářeny tak, že jsou vyděleny hodnoty ze GC/plynové chromatografie odebrané u výstupu ze soustavy, ze kterého se odebírají vzorky pro čichovou analýzu). Vzorky postupně se uvolňující ze sloupce jsou jednotlivě hodnoceny čichem a určovány a popisovány parfemáři/analytiky. V některých případech mohu tyto sloučeniny analýzou GC-MS výrazně přispívat k  celkovému profilu vůně, a mohou mít také vliv na psychické a fyziologické účinky olejů. 

Esenciální oleje jsou produkty sekundárního metabolismu rostlin. Obecně se jedná o vonné těkavé látky, skládající se z komplexních směsí mono a seskviterpenových uhlovodíků a okysličených materiálů biogenně z nich odvozených. Dalšími běžnými složkami jsou fenylpropanoidy z dráhy kyseliny šikimové a jejich biotransformační produkty a další sloučeniny z metabolismu mastných kyselin a aminokyselin. Kromě těchto hlavních skupin sloučenin se také nachází řada dalších typů chemických složek, včetně sloučenin dusíku a síry.

V minulých letech se předpokládalo, že esenciální oleje jsou konečnými produkty metabolismu, nyní již ale víme, že rostliny v období stresu mohou esenciální oleje rozkládat a získávat z nich energii.

Použití

Esenciální oleje se používají v příchutích, v parfémech, v aromaterapii, jako repelenty proti hmyzu a zvířatům, ve farmaceutických přípravcích, jako antimikrobiální látky a mnoha jinými způsoby. Legislativa stále více zasahuje do neomezeného používání esenciálních olejů; například mnoho z nich je zařazeno do registru EU o látkách určených k aromatizaci. Bezpečnost se také stává klíčovou otázkou pro přípustné použití esenciálních olejů ve spotřebních výrobcích, jako jsou parfémy a kosmetika. Některé nebezpečné oleje mohou být omezeny nebo zakázány vnitrostátními právními předpisy, jako je olej z Merlíku (Chenopodium oil) ve Velké Británii.

Skutečnost, že éterické oleje se tradičně používají pro výrobu parfémů a že parfemáři nemusí nutně vyžadovat, aby byly oleje čisté (jen konzistentní v kvalitě šarže k šarži a aby bylo možné dosáhnout požadovaného účinku při použití výrobku) vedlo k některým problémům pro aromaterapeuty, kteří vyžadují čisté esenciální oleje, 100% pocházející z uvedeného zdroje. Aromaterapeuti také používají některé oleje, které podle nich mají efektivní vlastnosti a přinášejí prospěch klientům při aplikaci. Tyto oleje, například rozmarýnový olej typu verbenone či olej z Helichrysum italicum ssp. Serotinum, nebývají ale automaticky běžně dostupné či používané. Poptávka po těchto olejích vedla ke vzniku malého průmyslového segmentu v oblasti destilace esenciálních olejů určených pro aromaterapii.

*Pokud jde o suchou destilaci esenciálních olejů: Podle standardů ISO (Mezinárodní organizace pro normalizaci) splňují oleje získané suchou destilací technickou definici esenciálního oleje. Oleje destilované za sucha obsahují velké množství nečistot (fenolů, dehtů) vzniklých působením tepla na rostlinnou tkáň. To ale odporuje tomu, co od esenciálních olejů zákazníci ideálně požadují: izolované vonné sekundární metabolity rostlin ukládané ve specializovaných orgánech minimálně změněné lidským zacházením. Domnívám se, že nejsem jediný, kdo nesouhlasí s tím, jak esenciální oleje definuje ISO a myslím si, že jejich definici můžeme ignorovat.  

Zdroj: Clifford A.A. (1999) "Extraction of Natural Products with superheated water" In : Proceedings of the GVC-Fachausschss ‘High Pressure Chemical Engineering’, Mar 3-5 1999, Karlsruhe, Germany.

Se svolením autora přeložila Česká aromaterapeutická společnost

Zdroj: Tony Burfield http://www.users.globalnet.co.uk/~nodice/

Tony Burfield pracuje ve světě vůní téměř třicet let, většinou osobně s esenciálními oleji během jejich výroby, analýzy a použití. Vystudoval potravinářství a do akademické sféry se uprostřed života vrátil, získal doktorát z biochemie a nakonec se stal Chartered Biologist (členem Královské biologické společnosti). Na doktorát navázal výzkumem mikrobiologické přeměny složek esenciálních olejů na Cranfield University. Nyní se věnuje především parfemářství, přírodním parfémům a přírodním výrobkům obecně. Tony Burfield působí jako poradce pro celý průmyslový sektor založený na vůních, podporuje své klienty podnikající s esenciálními oleji, kosmetikou a vůněmi, ať již jsou to drobní prodejci nebo velké korporace (zvláště ty, kteří se starají o ekologii). Tony Burfiled je autorem knih, přednášek a vzdělávacích materiálů na téma vůní.

Tony Burfield je také autorem knihy Přírodní aromatické materiály (Odours and Origins) (2000).